Pro mě je stříhání vlny

Pro mě je stříhání vlny ručními nůžkami jakási forma meditace. Stříhám pouze naše ovečky Valašky, to slůvko „pouze“ bych však měla dát do uvozovek, protože je to víc než stohlavé stádo… Ve chvíli, kdy mám před sebou ovečku ve vlně a začínám stříhat, se propojuji se všemi pastýři na salaších, kteří kdysi stejně jako já dnes u Valašek žili to své skromné pastýřské živobytí. Jsem šťastná, když narazím ve svém životě na „spřízněnou“ duši, která ví, že na oko drobné a nepodstatné věci mohou život udělat v konečném důsledku mnohem krásnější a také jednodušší. Tak se i stalo v případě nečekaného dárku od pana Jaroslava Havla, který mi umožnil poprvé zakusit, jaké je to stříhat dobře naostřenými a připravenými nůžkami. Nešlo však jen o tu ostrost, ale také způsob, jakým se ke mě nůžky dostaly, pečlivě zabalené, s lístečkem, jak o ně pečovat… To pak člověk když takové nůžky bere do ruky, si jich jinak váží a ví, že ten kdo je ostřil a chystal na práci, to vše dělá kusem svého srdce. I když pana Jaroslava osobně neznám, vnímám, že v jeho případě jde o mnohem víc než jen nabídnout zájemci nůžky na stříhání vlny, i on jako já se vydal na pomyslnou misi, která není na první pohled vidět.

Leave a Reply